Bereme batohy na záda a vyrážíme. Procházíme přes město k prvnímu jezeru Qaarsorsuaq. Město vypadá spíše jako nějaká základna. Domy jsou postaveny z unimobuněk a nevypadají nijak zvlášť útulně. Zastavujeme na mostě přes ledovcovou řeku. Velká masa vody se vlévá do písčitého Sondre Stromfjordu, který je druhým nejdelším na světě.

Po krátkém odpočinku pokračujeme k jezeru Qaarsorsuaq, které je dlouhé asi 7 km a zásobuje město pitnou vodou. Obcházíme ho po cestě, míjíme pár chatek, cesta končí a přechází na pěšinu. Od této chvíle veškeré cesty končí. Na konci jezera rozbalujeme stany. Ležíme a odpočíváme. Zítra nás čeká delší cesta k dalšímu bodu.

Balíme a vyrážíme vstříc jezeru Orsuarnisaarajuttoq (306 m n. m.). Stoupáme pozvolna tundrou, překračujeme pár malých potůčků a zanedlouho jsme na horizontu. Občas spatříme pár pižmoňů, kteří při naší přítomnosti berou kopyta na ramena. Otevírá se nám pohled na vzdálenou krajinu. Jezero máme jako na dlani a v dálce nás poprvé vítá ohromující ledovec a také pohoří, za kterým je náš cíl. Po krátkém odpočinku míříme ke Orsuarnisaarajuttoqu, u kterého rozbalujeme stany. V noci naše tábořiště navštěvují pižmoni, ale v šeru jsou vidět jen obrysy.

Na druhý den se počasí zhoršuje, a tak zůstáváme na místě. Odpoledne děláme individuální malé výlety po okolí, ale přes zatažené počasí toho moc k vidění není. K večeru dokonce začíná na chvíli mírně sněžit. Počasí se během celé dovolené mění celkem často. Mraky se k nám valí přes okolní kopce a vítr se také zvedá.

K cíli nám zbývá okolo 25 km

Další den pokračujeme. Záda si konečně zvykly na tu tíhu a hůlky mi v cestě celkem pomáhají. Putujeme opět krajinou ve vyšlapaných pižmoních stezkách, míjíme malé jezírka a trasa konečně začíná mírně klesat. Jsme v oblasti Qallunaatsiaat Aasivii. Odhaluje se nám zasněžené pohoří – předzvěst nedalekého ledovce. Zanedlouho už jsme u ledovcové řeky, kterou musíme přebrodit. Po pár chvílích suchou nohou řeku překračujeme a rozděláváme bivaky u třetího jezera Ammalortoq (36 m n m) s tím, že tady pár dní pobudem.

Okraje jezera jsou písčité, výhled naprosto úchvatný – naproti skalnaté kopce a okolo nich tundra s pasoucími se tvory, kteří nás jistojistě zaregistrovali a budou nás zkoumat. Máme to štěstí, že můžeme pozorovat souboje samců pižmoně o stáda krasavic, jelikož období říje už je v plném proudu. Přál bych vám slyšet ty rány, když se ty obrovské hlavy střetnou, byl to neskutečný zážitek, který se asi nepoštěstí často vidět.

Další den vyrážíme s Michalem po lehku na delší výlet ke vzdálenému ledovci, přesněji k dvěma obrovským ledovcovým splazům vzdáleným asi 15 km. Nejprve musíme překonat hřeben a tak s troškou potu šplháme do strmého kopce. Nahoře vidíme v dáli obrovské bílé pláně ledovce, míjíme pár známých pižmoňů, které občas fotíme a pozorujeme. Překračujeme kousek řeky, která spojuje dvě jezera, a svižným krokem pospícháme údolím vstříc ledovci.

Po chvíli nám nad hlavami přelétá helikoptéra a k mému úžasu přistává u nedaleké lovecké chaty. Na to opět vzlétá se zavěšenou sítí, ve které vidím obrysy zvířete. Ještě nám zamává a mizí za kopci. Procházíme tundrou. Z jedné strany jsou jezera a strmé skalnaté kopce a na druhé straně vidíme pár jezer. Hodně mi tato krajina připomíná prérii. Pasoucí se zvířata všude okolo nás utvrzují v tom, kdo je zde pánem.

Terén je velmi špatný, musíme našlapovat po trsech trávy a celou zem vlastně tvoří jakési boule, takže uvítáváme, když narazíme na nějakou zvířecí stezku (těch je naštěstí dostatek). Zanedlouho už zírám na obrovské morény, které ledovec tlačí před sebou. Procházíme se kolem majestátního splazu, který končí u asi 2 km široké delty, která se postupně mění po pár kilometrech v řeku.

Zobrazit místo Grónsko na větší mapě

V ledovci to občas pěkně lupne…

Občas to v ledovci pěkně lupne a věřte, že jsou to celkem velké rány. Děláme spousty fotek a po chvíli už pelášíme zpět ke stanům. Zase pozorujeme pižmoní souboje, a protože je jeden samec Michalem vyrušen, přichází o stádo a začíná si všímat naší přítomnosti. Za velkého respektu svižně opouštíme místo boje a za občasného ohlížení indiánským krokem prcháme. Samec nás sleduje asi 2 kilometry, a pak o nás ztrácí naštěstí zájem.

Opět šplháme na hřeben a po chvíli už koukáme na Ammalortoq, který máme přímo na dlani. Za půl hodiny už jsem ve stanu a večeřím. Pak si ještě vyměňujeme zážitky, dáme pár nezbytných cigaret a jdeme spát. Zítra nás čeká další etapa, přesun k našemu prvnímu hlavnímu cíli – ledovci a jezeru Iluliatoq.

Cesta je celkem náročná, terén je těžký. Obcházíme jezero a mírně stoupáme údolím ke skalní soutěsce. Míjíme opět pasoucí se staré známé a dokonce jsou k spatření i malá stáda karibu. Močálovitý terén nás nutí přeskakovat menší potůčky. Zanedlouho je stoupání příkřejší a asi za hodinu jsme u cíle. Spatřujeme Před námi se objevuje ledovec v celé své kráse a jeho široký splaz do jezera. Sluníčko svítí a krásně zabarvuje led do modra. Okolní hory jsou pocukrované mírným popraškem sněhu a vane mírný studený vítr. Stavíme stany u stezky, doplňujeme vodu a koukáme po okolí. Zde se pár dní zdržíme. Během noci slyšíme pár lupnutí v ledovci a občas se odtrhne kus ledu a spadne do jezera.

Další den vyrážíme na výlet po okolí. Bereme to po úpatí hory podél levé strany jezera. Kopec je příkrý, ale naštěstí podél něj vede stezka, tak se jde celkem dobře. Splaz, široký přes dva kilometry, je nádherný. Ledovec je místy začerněn jako od popela a nedaleko něj ve vodě plave odlomená velká kra ledu.

Pokračujeme dál podél řeky, která nám brání k přístupu ke splazu. Řeka se vlévá do dalšího jezera a to zas vytéká dále. Další jezero by mělo být vypuštěné. Jak se později přesvědčujeme, naše informace byla pravdivá. Místo něho vznikl jakýsi kráter a voda mizí pod ledovou bránou kamsi pod ledovec. S respektem přistupujeme k ledovci a obdivujeme obrovské popadané kusy ledu, z nichž jsou některé i osm metrů vysoké. Pobudeme pár chvil a jdeme zpět. Cestou překvapíme soba, který panikaří a nakonec běží naproti nám. Zdárně se mu vyhýbáme a mi se jej daří krásně vyfotit v běhu. Celý den máme slunečný a bezvětrný.

Teprve nyní si uvědomuji majestátnost ledovce

Naše další celodenní procházka vede tentokrát po pravém břehu Iluliatoqu. Teď ale musíme obcházet kopce a hledat vhodnou trasu. Má to i své výhody: doprovází nás sob, který se drží v uctivé vzdálenosti, a taky narážíme na největší zvířecí trdla – polární zajíce. Tito tvorové nejsou vůbec plaší a tak k nim můžeme přistoupit celkem blízko a nafotit je. Dorážíme až ke splazu. Jeho stěna je snad 40 metrů vysoká, dělám pár nezbytných fotek a pokračuji stoupáním podél ledovce. Teprve až teď spatřuji jeho majestátnost a obrovské trhliny, které jsou hluboké kdovíjak.

Počasí je tentokrát zatažené a spadne i pár kapek, ale to nikoho neodrazuje. Pokračujeme vzhůru, až zdoláváme vrchol kopce, a otevírá se nám pohled na další splazy a okolní krajinu. To už vypadá totálně na Zemi Nikoho a pokračovat dál by se dalo jen s batohem na zádech a pár dni navíc. Sedím na kopci a dívám se do dáli… Čas nás opět začíná tlačit a tak se vracíme ke stanům. Další nezapomenutelný zážitek!

Příští den za jasného počasí vyrážíme na nejvyšší 837 m vysoký kopec v okolí. Výšlap je celkem snadný a na vrcholu se nám otevírají nádherné panoramata do dalekého okolí. Na jedné straně je vidět Iluliatooq a ledovec, na další potom členité hory s mnoha modrými jezery, v dálce dokonce spatřujeme i vzdálené jezero Orsuaarnisaarajuttoq. Nádherná tečka s touto oblastí. Na druhý den po snídani se za pěkného počasí již vracíme k Ammalortoqu a tím pomalu končíme další etapu naší dovolené. Překračujeme řeku, rozděláváme stany a odpočíváme.

Září

Do Ammalortoqu vtéká ledovcová řeka a ta taky musí někde vytékat, proto si děláme výlet podél břehu. Chceme prozkoumat, kudy voda teče dál. Cestou sbíráme kameny a pozorujeme celkem dost pižmoňů. V tomto okolí jich nemálo žije. Ještě pár drobných informací: Podle mapy řeka z jezera vtéká do Pinguarsyup Alannguata Kuussua a ta vtéká do Umiiviitu – bočního ramene Sondre Stromfjordu.

K večeru se od ledovce zvedá velmi silný studený vítr a okolní písek se nám dostává opravdu všude. V tomto nečase postáváme před stany, kecáme, popíjíme vodu, dáváme pár cigaret a občas připevníme uvolněný kolík od stanu. Za ohlušujícího rachotu nám dokonce nad hlavami přelétá nákladní letadlo, které má viditelné problémy držet jakousi stabilitu. Navečer již vítr přestává foukat a krajina se ponořuje do tmy.

Druhý den dopoledne již opět s batohy na zádech stoupáme nejkratší cestou vstříc jezeru Orsaarnisaarajuttoq. Cesta ubíhá celkem dobře a zanedlouho již opět bivakujeme na původním místě.

Třetí zářijový den ráno spatřuji v dálce prvního člověka, který mávnutím odpovídá na pozdrav. Balíme a po dlouhé namáhavé cestě za oblačného počasí a mírného deště dorážíme k Tasersuatsiaqu a také – pouze na dohled vzdáleného – Kangerlusssuaqu. Táboříme kousek nad jezerem s výhledem na město. V noci se (jako několikrát předtím) probouzím, dávám cigáro a koukám na hvězdy, osvětlený Kangerlussuaq a blikající maják.

Ráno mě probouzí sluníčko, snídám a zanedlouho jdeme na nákupy do města, tentokrát již na lehko, s vidinou pár dní odpočinku. Každý si v místním obchodě plníme košíky Carlsbergy, které odpoledne konzumujeme za výborného počasí na rozpadlém houbsbótu u jezera. Další tři dny nestojí moc za zmínku, jelikož pořád prší a skoro veškerý čas trávíme ve stanech.

Čtvrtý den již vypadá, že se počasí pomalu umoudřuje a tak balíme mokré stany, nakupujeme zásoby jídla a vyrážíme na snad nejdelší cestu s batohy ke 25 km vzdáleném Russelově ledovci. Cesta je namáhavá a pod přetíženým batohem se docela prohýbám. Vede nás to okolo golfového hřiště (jestli se to tak dá nazvat) a dále obcházíme Sugar Loaf – což je 353 m vyčnívající kopec podobný homole cukru.

Dále pokračujeme podél malých jezer. V dáli je vidět krásný ledovec, který je s přibývajícími kilometry více monumentální. Cesta dále vede podél – ano, písečné pouště nazvané Sandflugtdalen. Pravidelně odpočíváme, mimo jiné i u trosek malého letadla, které zde před pár lety havarovalo. Několikrát nás míjejí místní Inuité v džípech a zájezdových terénních autobusech a vřele nám mávají na pozdrav.

Russells Gletscher

Za pár hodin překračuji jakési sedlo a otevírá se mi nádherný pohled na Russells Gletscher a obrovské jezero Aajuitsup Tasia, které je dlouhé snad 12 km. Za šera, už při skoro totálním vyčerpání, nedaleko tohoto jezera na označeném kempu, rozděláváme stany a pro dalších pár dní si každý děláme pohodlí podle svého gusta. Zanedlouho už ležím ve spacáku v navlhlém stanu, který začíná pomalu a jistě chytat námrazu. V noci se občas probudím, zkoumám noční oblohu a hledám polární záři.

Druhý den dopoledne si užívám odpočinku ve stanu a rovnám záda. Po poledni vyrážíme na výlet k Russelově ledovci vzdálenému asi 2 km – místní turistické atrakci č. 1. Ledovcové stěny jsou odhadem vysoké přes 60 m a působí velmi křehkým dojmem. Občas to v ledovci lupne a tímto nás varuje před nebezpečným přiblížením se. Pod stěnou teče ledovcová řeka, která nás dělí od ledovce. Procházím pomalu celou oblastí a nevěřícně zírám na tento přírodní skvost.

Vodopád Israndsdalen

Trávím u ledovce celé odpoledne, dělám hodně nezbytných fotografií a hledám zajímavé kameny. V noci se probouzím, lezu ze stanu a koukám na polární záři, která má jakousi jednobarevnou načervenalou barvu a pomalu se na obloze vlní. Kluci mi ráno mizí neznámo kam, tak si další výlet dělám podél ledovce k vodopádu Israndsdalenu, který což je vodopád nedalekého jakéhosi odpočívadla. Počasí je stále výborné a je na co koukat.

Další procházku děláme podél koryta řeky a hledáme na kamenité rovině kameny všelijakých tvarů a barev. Poté se vracíme opět k Russelovu ledovci, který v odpoledním slunci opět vypadá o trošku jinak. Neustálým posouváním ledu jsou tvary trošku jiné a dokonce se nám naskýtá vidět, jak pár obrovských ledových kvádrů padá pod stěny / k našemu úžasu v přímém přenosu pozorujeme, jak pár obrovských ledových kvádrů padají pod stěny. Nádherné rozloučení s tímto místem. V noci opět sledujeme nádherně zelenou polární záři.

Další den si plánuji výlet na nedaleký 528 m vysoký kopec. Procházím členitou krajinou s náročným terénem a ocitám se na vrcholu kopce. Rozhled do okolního kraje je opravdu nádherný. Ke spatření je ledovec v celé své kráse, hory u dalekého jezera Iluliatooq a na opačnou stranu nádherné jezera oblasti Isunngua.

Poslední den u okolí Russelova ledovce se procházíme po poušti a rovném kamenitém okolí. Následný den již balíme stany, definitivně opouštíme tento kraj a jdeme zpět k městu. Je mrazivá jasná noc a krajina se s námi loučí nádherným úplňkem.

Ráno balíme namrzlé stany, vytřepávám led z láhve a vyrážíme opět na dlouhou cestu zpět k městu. S odlehčeným batohem se tentokrát jde celkem dobře. K večeru jsme již asi 2 km od města. Rozděláváme stany nad cestou nedaleko kamenného lomu s výhledem na protější kopce, koryto řeky Qinnguata Kuussua a město.

Poslední dny jsou v duchu procházek po okolních kopcích, návštěv města, obchodů a konzumací piv na místní vyhlídce. Počasí se pomalu začíná kazit a ohlašuje přicházející zimní počasí. Začíná nám dokonce i sněžit. Sníh kopce obarvuje nádhernými kontrastními barvami, které vypadají opravdu krásně.

Poslední výlet jsem rozhodnutý udělat na vyhlídku k majáku. Výhled na Kangerlussuaq, obrovský Sondre Stromfjord a vzdálený ledovec. Poslední noc. Ráno balíme zasněžené stany a vyrážíme směr letiště. Odbavení… Letadlo vzlétá a my se loučíme s touto nádhernou zemí.

Článek a fotografie Bohdana Paloncyho z putování před třemi lety úžasným kusem světa – Gronskem.

Díky Ti Boďo za krásné povídání a dokumentací, a možnost uveřejnění na těchto stránkách

Nejen velké rodiny, sportovci,  ale i lidé s menším vozem jistě ocení rozšíření prostoru pro přepravované věci. Střešní nosiče Thule nabízejí „dokonalou montáž“ pro více než 1500 modelů aut.  Spolehlivě Vám budou sloužit také v náročném terénu a nepřízni počasí, jako je silný vítr, déšť, sníh, oblevy a námrazy či prach.

Thule je světovou jedničkou ve výrobě, vývoji střešních nosičů, která vyplynula z úzké spolupráce s designéry velkých automobilek, proto pokud dáváte přednost kvalitě bude Vašim silným a spolehlivým partnerem na cestách. Vy pak budete moci být v klidu, na Vašich dobrodružných cestách a výpravách.

Aby jste svou investici do těchto střešních nosičů měli usnadněnou,  je možné v klidu domova zvážit a vybrat nosič pro Vás vhodný.  Eshop se střešními nosiči Thule Vám také nabízí odborné poradenství pro výběr vhodného nosiče, dle toho k přepravě jakého sportovního náčiní jej budete potřebovat.

Tento projekt měl za cíl být dokončen k 30.04.2011, což se pravděpodobně vydařilo, jak jsme se mohli přesvědčit při nedělní návštěvě Valašského Muzea v Přírodě.  Jen mi celou dobu trvalo uvědomit si to,  jestli označení skanzen,  jak jsme v dětství s oblibou toto místo nazývali je správné Jak jsem se dověděla díky Internetovým pomocníkům, jako jsou stránky wikipedia.cz a výkladovému slovníku, tak ano.  Pod termínem skanzen, skansen se milé děti a dospělí, skrývá muzeum v přírodě, specializovaná národopisná muzejní expozice, nacházející se pod širým nebem.

A co se od těch dob, co jsme zde byli naposledy změnilo? Krom již uvedeného, Vás hned na začátku příjemně překvapí rychlá obsluha při zakoupení vstupného, renovované objekty, či nové expozice dle původních předloh a v neposlední řadě, což mě zaujalo nejvíce je umístění domácích zvířat ve Valašské dědině.  Pro připomenutí Valašské muzeu v přírodě se sestává ze tří částí v Rožnově pod Radhoštěm, poslední čtvrtá je  nejvýše položená, a jedná se o Pustevny na Radhošti.  Zpátky tedy k těm třem částem ve městě, kde se jedná o:

Dřevěné městečko, které je nejstarší a nejnavštěvovanějším areálem Valašského muzea. Kde v době sezóny také probíhají folklórní či řemeslné akce.

Mlýnská dolina, je další částí Valašského muzea v přírodě. Sestává se z funkčních domů, tedy  převážně technických staveb fungujících na vodní náhon.

Valašská dědina,  je třetí částí, kde právě naleznete komplet městečko ve stráni (kopci), s již zmíněným hospodářstvím, kostelem či větrným mlýnem.

Návštěvu tohoto unikátu Vám velmi doporučuji, člověk se jistě pokochá či přivzdělá znalostmi našich předků. Děti si výlet užijí a možná si budou více vážit dnešních možností (avšak pozor, je docela možné, že zde naleznou kouzlo vesnice).  Rozhodnete-li se pro návštěvu skanzénu 16.07.2011 můžete se zúčastnit akce pod názvem 18. pekařská sobota – oslavy prastarého cechu pekařského, ochutnávka pečiva z různých koutů vlasti s pestrým doprovodným programem.

Vyhledávání letů jako takové je velmi jednoduché, přehledné vysoce informativní. Po zadání výchozí destinace, výběru místa příletu a termínu Vám systém nabídne informace k Vámi požadovanému letu. Například zadáte požadavek pro letenky  Londýn a systém začne vyhledávat aktuální volné lety do Londýna. Nabídne Vám informace, které letecké společnosti tyto lety provozují z Vámi vybraného letiště, časy příletů a odletů, popř. info o přestupech, limitech pro přepravu zavazadel, či informaci o občerstvení během letu. Po kliknutí na Vám vyhovující let jsou nabídnuty možnosti rezervace a jste přesměrování na stránky prodejce letenek,  na konkrétní rezervaci a booking Vaší letenky. Tímto způsobem si tak můžete co nejrychleji vybrat levné letenky dle Vašich požadavků.

A jak to udělat, aby Vaše letenka do New Yorku byla co nejlevnější, a let splňoval všechny Vaše požadavky? Také je to prosté Letenku si vyberte co nejdříve, a tak získáte skvělou cenu. Pokud nemáte stanovený pevný termín pro přílet a návrat můžete využít služby, která Vám zobrazí ceny sousedních dní, které mohou být levnější a Vy tak opět ušetříte. Tipem pro levné létání je také výběr letišť např. v sousedních zemích. Tuto možnost jistě rádi využijete, pokud bydlíte v příhraničí. Nemusite tak odlétat z Prahy, ale například z Krakowa nebo Drážďan.

Z Prahy jsem letěla vůbec poprvé, ale vše bylo ok. Z našeho kraje jsme vyrazili vlakem, který nás zavezl na hlavní nádraží v Praze, od kterého jsme se autobusem dostali přímo na letiště. Letěli jsme se Smartwings, ale i tak bagetka byla. V Paříži jsme přistáli na jednom ze tří letišť, a to v severní části na letišti De Gaulle. Od známých jsme měli info, že z letiště jezdí malé autobusy cca za 55 eur, které Vás odvezou přímo na hotel. Nakonec jsme vyrazili směr RER nádraží, kde jsme si každý zakoupili 5 denní listek na místní dopravu všeho druhu za nějakých 50 eur. Tuto jízdenku Paris Visite rozhodně doporučuji. Po jejím zakoupení nemusíte řešit pásma a dostatečně ji využijete jak na metro, tak na vlakovou dopravu tipu RER, taktéž autobusy.

Následujícího dne jsme vyrazili do ulic, vstříc velkoměstu. Počasí nám celou dobu přálo, a turistů ještě nebylo mnoho. V průvodci jsem se dočetla, o výhodách zakoupení musejního pasu, jehož zakoupením jsme se domnívali, že vyřešíme nejen fronty, ale také všechny vstupy na místa, která jsme chtěli navštívit. Pokud však nejste vyloženě musejní maniak a neprší Vám, tento kup moc nedoporučuji. Tento Paris Museum Pass je max 4 denní, jednotlivé vstupy Vás však vyjdou levněji a se zkrácením fronty na památky a muzea Vám také moc nepomůžou. Dále jsou některá musea soukromá, tudíž se na ně tento pas nevztahuje. Je však na 60 museí a několik památek, takže fajnšmekři jeho zakoupením ušetřit mohou…

A která místa, že jsme to navštívili?

Vesměs všechna, na která jsme měli chuť. Čas a plán návštěv museí a památek v Paříži jsme si naplánovali dle svých potřeb a vychutnávali dle svého tempa. Začali jsme návštěvou památek na ostrovech na Seně, katedrály Notre-Dame a kostelem Ile Saint-Louis, kde zrovna nacvičovalo hudební uskupení své vystoupení, což bylo příjemným zpestřením. Odpočinek jsme trávili v malebných parcích, zahradách s jezírky a fontánami či v kavárničkách.

Další den jsme se vydali do musea D´Orsay, na jehož návštěvu jsem se velmi těšila. Zde mě zaujal obraz dětí, od mě doposud neznámého malíře, jehož jméno jsem si bohužel nesprávně zapamatovala, takže se po něm ještě budu pídit.  Před museem i v ulicích či metru nebyla nouze o nejrůznější hudebníky s různorodou tvorbou.  Eiffelovu věž jsme navštívili poprvé přes den, podruhé při večerním focení se stativem. V parku Champ de Mars z nějž máte na tuto osvětlenou krasavici krásný výhled, jsme si vychutnali lahvinku Pinot Noir a vydali se posledním metrem v jednu hodinu zpět na hotel.

Následujícího rána, po vydatné snídani, sprše a masáži chodidel. Jsme navštívili Louvre, vítězný oblouk, kde se chytal jakýsi ceremoniál, dále pokračovali do nové části s bussines centrem, výškovými stavbami a tak trochu jiným světem, tentokrát v moderním podobě. Zde jsme byli v čase západu slunce, jehož odlesky vytvářely od mrakodrápků dramatickou atmosféru.

Poslední dny naší dovolené jsme trávili v Montmartre. navštívili jsme místní hřbitov, baziliku Sacre-Coeur, úžasné obchůdky s látkami a v neposlední řadě Moulin Rouge. Den před odjezdem jsme odpočívali v Lucemburských zahradách s hlavami plnými zážitků, téměř prázdnými peněženkami hromadou fotek a video záznamů. A ikdyž jsem nyní jistě zapomněla tak na polovinu viděného, máme se zde jistě proč vrátit

1. máje se chystáme vyrazit na výšlap na Lysou horu. Je to jakási téměř zapomenutá tradice naší partičky, co téměř každý víkend ve školních letech jezdila do hor.  No a jak už to tak bývá, tak základem je vhodná obuv. Do terénu nejlépe treková obuv, tu už mám vyřešenou a stále v dobrém stavu. Jen jsem se tak dívala při přebírání jarních a letních bot, že sandály, které jsem měla posledních pět let už potřebují vyměnit za nové. Tentokrát jsem si vyhlídla sportovní dámské sandály se špičkou na chránění prstů z voděodolné kůže. Tuším, že vydrží déle a letní výlety budou v nich stejně v pohodě. No a když už jsme u té výbavy a pořizování nových věcí, tak si nejspíš na outdoor shopu přikoupím i nějaké to oblečení. Nová outdoorová bundu v pestřejších barvách bude příjemnou změnou. Člověk se přece za tu týdenní či měsíční dřinu v práci musí také něčím krásným a funkčním odměnit. Tak proč ne zrovna outdoor oblečením, když je v plánu výlet.

Jestli máte v plánu také někam brzy vyrazit, což doufám, že ano. Tak Vám přeji perfektní výlet, príma zážitky – hlavně ty příjemné. A jestli budete chrnět venku, tak určitě pohodový teploučký spacák a dobře impregnovaný stan. Mějte se fain

Virtuální dveře se svou nabídkou nám tentokrát otvírá kolokrám.cz Nabídka značek výrobců je velmi bohatá a každý si zde jistě najde to své. V případě, že uznáte za vhodné, si svoje stávájící kolo ponechat, protože by jste to odloučení těžko snášeli, je zde na výběr spousta součástí a dílů, pro údržbu kola, které je nutno čas od času vyměnit pro bezpečnou jízdu a pohodový výlet. Určitě nebude od věci výměna sjetých plášťů a promazání převodů, pořízení nových blatníků či pedálů. Nezapomeňte přikoupit také pár nezbytných věcí ke kolu, pokud je tedy ještě nemáte. Hlavně tedy cyklistickou přilbu, cyklo láhev, když Vám vyschne v hrdle, zámek a osvětlení kola. Zvolte pohodlné sedlo a vhodná řidítka. V případě, že budete chtít trochu pomachrovat či si sladit kolo do oblíbených barev, nabízejí se zde také tuningové díly jako jsou kazety, kladky, objímky či rychloupínáky.

V případě, že na výše zmíněná řešení nejste, vyberte si rovnou nové kolo se vším všudy. Zvažte, kam všude a hlavně, kde nejčastěji se na něm budete vydávat, do jakého terénu se pustíte, nebo jaký terén je ve Vašem okolí, kde budete kolo nejčastěji používat. Ne příliš uvážené by bylo kupovat si horské kolo, jen proto, že jej má spousta lidí a pachtí se na nich po rovinaté asfaltové cestě a okolních cestičkách Vašeho městečka od kterého jsou hory kilometry vzdáleny Řešením pro kombinovaný terén jsou kola trekingová. V posledních letech se prodejci kol nebojí taktéž nabízet kola klasická, městská. Jejich vzhled není příliš sportovní, spíše zavání retro stylem, ale mají jistě své kouzlo a místo v cyklistice.

Láká nás do přírody, opusťte své brlohy.

Vyjeďme na výlet hned, vybavme se na affekt.cz

Tímto krátkým, rádoby vtipným úryvkem básně z mé hlavy Vás vítám. Jaro máme tady, časový posun za sebou taky, sluníčko nás láká ven, je však dobré nepodcenit počasí a vybavení, než na první jarní výlet vyrazíme. Večery bývají ještě velmi chladné a půda není prohřátá, počasí někdy náladové  a proto nezbývá než být dobře připraveni a nenechat se zaskočit,natož si nechat zkazit jarní výletování nachlazením apod. Posilování imunity otužováním je sice efektní, leč není nad teplotní komfort a správné vybavení na hory

Základem je pořádná obuv. Mít nohy hezky v pohodlí, izolované od mokra a chladu, stabilní, nejlépe kožené, protože déle vydrží a lépe chrání. Další nezbytností pro pohodlné výšlapy, výlety a tůry je kvalitní batoh, s nastavitelnými popruhy, polstrováním – dobře řešeným zádovým systémem, stahovacími pásy pro větší či těžší náklady, kapsami. Je dobré nezapomenout na správné rozmístění sbalených věcí, dle váhy, tvarů, ale taky podle potřebnosti (není nad to hrabat až na dno báglu pro suché náhradní oblečení, mapu nebo pití.. ) Vhodným řešením jsou i pláštěnky na batohy, kvalitní impregnace stanu, bot, outdoorové oblečení, jako jsou nepromokavé kalhoty a bundy.

Po náročné túře, bychom taky neměli zapomínat na to, jak si usteleš, tak si lehneš, aneb mít pohodlné a teplé spaní i při stanování. Není zrovna jednoduché si vybrat z nabídky trhu. Rozhodnutí pro výběr kvalitního spacáku a karimatky přináší Affekt. Vybrat si můžeme mezi spacím pytlem péřovým velmi pohodlným, či z dutého vlákna velmi lehkým a kvalitním. Nabídka je široká a za uvážení jistě stojí, kdy a kde spacák budeme používat. Jeho váhu, výhřevnost, cenu. V kombinaci se samonafukovací karimatkou si pak můžeme vybrat spacák tenčí a lehčí.

Hezké cestování, výlety plné pohody a skvělých zážitků..