O této, věřím že mnoha lidmi oblíbené bylince, se můžeme dočíst již v řecké mytologii (nymfa Mentha), Bibli (údajně zmínka o výběru desátku v podobě máty, kopru či kmínu), dávných kulturách a náboženstvích – máta kladená na podlahy svatostánků, mátou vycíděný stůl před příchodem hostů, máta užívána jako ochucovadlo, čistič dechu…

Máta peprná je rostlina oblíbená svou vůní, léčebnými účinky, širokým využitím a hojným výskytem. Máta se snadno kříží a proto není snadné určit přesný počet druhů. Můžeme se setkat s rostlinami různých velikostí, tvarů listů a květů , zabarvení a chutí. A právě chuť a vůně je to co je tolik rozlišuje. Od mát chuti peprných, méně či více jablečných, přes citrónové po máty vonící bergamotovou silicí (a jejich různé kombinace).

Používá se k uvolnění křečí v zažívacím ústrojí, urychluje trávení, zlepšuje chuť k jídlu. Zevní využití při kožních onemocněních, zánětech sliznic dutiny ústní a horních dýchacích cest.

Podává se výluh z 1,5-2 g, 2-3x denně. V těhotenství a kojení se nesmějí překračovat doporučené dávky.

Z máty peprné se sklízejí listy i nať na počátku kvetení, tj. koncem června. V prvním roce jednou, v dalších letech dvakrát až třikrát. Suší se ve stínu nebo sušárně při teplotě do 35°C

Hlavní složkou je silice mentholu. Máta peprná má výrazné antiseptické a místně znecitlivující účinky.