Každý jsme jako malé dítě měli nejspíš nějaký ten dětský sen, který nám rodiče splnit opravdu nemohli a kupodivu, nám kýženou věc ani Ježíšek nepřinesl, přestože jsme byli celý rok hodní a šlapali jako švýcarské hodinky. Mou vůbec první hračkou, což jsem si uvědomovala až o nějakých těch pár let později, byla dřevěná lodička, která jezdila sama po vodě (ve vaně nejčastěji, tenkrát jsme se tam vlezly ještě obě). Byla vyrobena (mým otcem na nějakém tehdy povinném vojenském cvičení, takže mě poprvé viděl, když už mi byly asi dva týdny a tento vzácný dar) z jednoho kusu dřeva mi předal.

To že loďka plula po vodě zajišťoval mechanizmus vrtulky a gumičky, jak úchvatné (tajně doufám, že je ještě u našich doma v šuplíku, který jsme se sestrou nesměly otvírat. Byla v něm mimo jiné moooc veliká mačeta a další tatínkovi hračičky…). Dalším tajným místem byla jedna ze skříněk v nejvyšší části obývakové stěny. Když jsme si hrávaly z některým z jejich obsahů, byl to opravdu sváteční den. Kromě hrací rulety, fotoaparátu Pentax (na který nesmíme dodnes) byla zde ukryta krabice s autíčky, autobusy plnými zvěře, kamióny a starými vláčky a taky s jeepem zelené barvy na setrvačník a to byla panečku zábava. No prostě príma odpoledne s rodiči a parádními hračkami. Výborně jsme si tenkrát hráli a možná si na to tak dobře pamatuji, protože tyto chvíle byly opravdu svátečnější než Vánoce. I když ty bývaly taky plné kouzel a nečekaných okamžiků, ale o tom snad někdy jindy.

Minulý rok, když měl táta zase o rok víc, nedalo moc práce vymyslet, jaký dárek by ho mohl potěšit tentokrát. Teda hlavně proto, že jsem na Internetu našla spoustu malých či větších věciček, s kterými se dají dělat nejrůznější výtržnosti. Byly to malé autíčka s přední vidlicí, která dokázala točit celým autíčkem a dělat tak crazy pohyby, malý vrtulník, který se Vám úplně v klidu vleze do obýváků, i sadu dvou vrtulníků, které se vzájemně sestřelují, potvoru na dálkové ovládání se kterou můžete chodit ven a kout nejrůznější pikle. No vyjmenovávat celý sortiment Vám nebudu, ale každopádně mě toto zboží velmi nadchlo a vyřešilo i další dárky.

Táta za minulý rok dostal vrtulník a crazy autíčko, obojí na dálkové ovládání. Momentálně secvičuje show, kdy autíčko přijede s nákladem (vrtulníkem) a ten pak vzlétne. Je to vcelku zábava, to musím přiznat. Už jsme se k tomu dostali i my, ostatní členové rodiny. Zkoušeli jsme nejrůznější závody, např. na čas se splněním různých met a překážek. U vrtulníku mě vcelku překvapila pružnost při nárazech do zdi nebo při předčasném přistání. Bylo fain si takhle pohrát, s běžně dostupnými hračkami dnešní doby a tak trochu se zase vrátit do dětství. Tentokrát v opačné roli, kdy dospělá dcera darovala hračku svému ještě dospělejšímu otci.

Tento nejspíš jeden z nejdelších příspěvků můžete brát jako sdělení světu mé nostalgické nálady, můžete jej brát jako typ na dárek svým blízkým, nebo taky jako reklamu daných, produktů, můžete mi k tomu napsat komentář nebo si rovnou model na dálkové ovládání objednat nebo můžete vlastně dělat cokoliv jiného 🙂 Mějte krásný den.

Já se budu muset zamyslet nad tím, co měla maminka ve své skříňce, kterou jsme nesměly otvírat, protože se blíží její 1. půlstoletí na této Zemi.