Veronika a Michal jsou oba pacienti v blázinci. Jednoho dne se procházejí kolem bazénu a v tom Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a nevyplave. Veronika okamžitě skočí za ním, aby ho zachránila. Ponoří se na dno a vytáhne ho ven.

Když se o tom hrdinském činu dozví ředitel, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z ústavu, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná. Jde tedy k ní, aby jí sdělil velkou novinu a zároveň se s ní rozloučil.

Povídá jí:“Veroniko, mám pro Tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve Ti povím tu dobrou, sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi, Tvému kamarádovi život. Myslím tedy, že jsi mentálně opět v pořádku. Špatná zpráva je ta, že Michal, kterého jsi zachránila, se krátce po té oběsil v koupelně na pásku od kalhot. Je mi líto je mrtev. “

Veronika se na něj krátce podívá a prohlásí:“On nespáchal sebevraždu, já ho tam pověsila, aby uschnul.“